Závody Tří drah ve Francii

02.04.2013 22:58

Opět deštivé Velikonoce během závodů ve Francii. Už to pro mě začíná být takovým zvykem, že jedu na Velikonoce trochu promrznout  na největší evropské závody na jih Francie. Letos tam sice byla dost zima a déšť také nebyl příjemný, nicméně oproti podmínkám tady v Praze jsem si nemohl stěžovat, alespoň jsem si zabruslil, a to pořádně:-) Sice nás déšť připravil hned o dva závody v prvním dni, kde není žádná silniční alternativa a musí se tedy čekat na uschnutí dráhy, ale zbytek závodů už se odjel dle plánu a jako vždy byl každý závod náročný jako mistrovství světa. Úroveň závodů ve Francii je opravdu nesrovnatelná s jinými evropskými závody, protože v této zemi má bruslení takovou tradici, že i v závodě kategorie Muži B, kde startovalo kolem 50 závodníků, mají závody náboj a úroveň, kterou v našem okolí steží najdeme. V halvní kategorii se pak Francouzi přetahují jeden s druhým a pro ostatní, kteří na zdejší dráhy nejsou úplně zvyklí, jde o velmi dobrou školu. I já jsem letos ze začátku s dráhou trochu bojoval, ale vzhledem k tomu, že jsem doposud na dráze v letošním roce byl asi tříkrát, tak se není co divit. Počasí nám zatím holt nepřeje, tak se s tím musím nějak poprat. První závod - 5000 m, se jel vcelku svižně a skončil jsem 24. Ke konci jsem měl ovšem už i problémy udržet správnou techniku, jak jsem nebyl zvyklý na rychlost a parabolické zatáčky, takže do druhého závodu jsem nastupoval už trochu zkušenější. Vyřazovačka na 10 km se mi povedla trochu lépe, ač jsem vypadl ještě dříve, než bych rád - na 20. místě. Síly bych asi ještě měl, ale holt jsem si včas nenašel skulinku, kudy proklouznout před soupeře, a zůstal jsem na cílové čáře při vyřazování těsně předposlední. Vyřazování ale bylo po dvou lidech, takže jsem šel také ven. Nicméně 20. místo už jsem považoval za kvalitní výsledek a byl jsem hlavně se svým pocitem během závodu spokojený. Měl jsem dost sil na zrychlování, v balíku jsem se snad neztrácel a měl jsem chuť pořád bojovat o každou další a další pozici. 

Poslední závodní den se mělo jezdit na zrenovované dráze v Gujan Mestras. Bohužel nám ale ani tentokrát počasí nepřalo, takže se hned od rána začaly závody připravovat na přilehlém silničním okruhu, kde se závodit dá i na mokru. Povrch sice dost klouzal, ale nakonec se závodit dalo s maximálním nasazením. Závody jsme jeli opět dva, oba dva na 5000 m. Druhý závod, který byl původně plánovaný na 10 km, nám nakonec kvůli silnému dešti před startem zkrátili také na 5 km. Mokro mi docela tentokrát nevadilo a dokázal jsem držet rychlé tempo s čelem balíku a postupně se i posouvat dopředu. Když jsem viděl, že nijak neztrácím a jede se mi dobře, tak jsem si začal trochu víc věřit a posouvat se vpřed. Nakonec jsem dojel v prvním závodě 16. a ve druhém 17., což jsou dosud mé dva nejlepší výsledky na těchto závodech. Mohl jsem tedy být spokojený, protože jsem obsadil 17. místo i v celkovém hodnocení, takže vylepšení nejlepšího umístění na Třech drahách se mi podařilo hned o 5 pozic:-). Díky 16. místu jsem si i vyjel dost bodů do kvalifikačních kritérií do reprezentace pro letošní rok, kde se hodnotí umístění dle úrovně závodů. Přesně do 16. místa jsou tyto závody hodnoceny dokonce 6 body, takže spolu s 20. místem z nejdelšího závodu jsem získal pro kvalifikaci 10 bodů, v což jsem před začátkem závodů skoro ani nedoufal. Sám jsem si sice stanovil určitý vysněný cíl - top 15, ale věděl jsem, jak náročné to ve Francii je. Takže se 16. místem jsem velmi spokojen a těším se na další velké závody, tentokrát na silniční závod - na Berlínský půlmaraton.

Ve Francii s námi byli už potřetí i Tereza a Tomáš Bohumští, kteří už po letošku mají společně na kontě dvě medailová umístění ze Třech drah. Po loňském úspěchu Terezy nezůstal letos Tomáš svým třetím místem nijak pozadu! Sice kvůli počasí nejel tolik závodů, kolik bylo v plánu, ale díky velkému odhodlání se Tomášovi zadařilo a získal tak celkový bronz. Tereza po prvním závodě vypadala, že bude bojovat tak o top 15, nicméně s každým dalším závodem se propracovávala víc a víc doředu, takže když v posledním závodě dosprintovala na 6. místě za italskou mistryní a čtyřmi Kolumbijkami, ani to nebylo takové překvapení. Dokázala využít svůj přehled a tímto výsledkem se vyšvihla do celkévé Top 10 a i ona si odváží body pro kvalifikaci do reprezentace. Jára Klícha si bohužel v prvním dni nedokázal vybojovat postup do 30tičlenného finále, takže další dny závodil v opravných jizdách a ve finále B, ale aspoň si mohl zazávodit s vcelku vyrovnanáma soupeřema, kde si nikdo nic nedaroval. Také Jára se s každým závodem zlepšoval a bylo vidě, že máme zatím všichni letos naježděno opravdu málo kilometrů a musíme se do závodění teprve dostat. Určitě ale i pro něho je zkušenost s francouzskými závody, kde jsou pravidla vždy trochu volnější a musí se tak mnohem více bojovat, velmi přínosná.