Skate off - Heerde, Holandsko, EC

04.05.2014 20:40

EC Heerde


Hned z Frankfurtu jsme naším týmovým minibusem odjeli do Heerde, kde jsme si chtěli nejprve trochu vyjezdit únavu z Frankfurtu, ale hlavně se také trochu rozkoukat na tamější náročné parabolické dráze.

Jak se postupně mnoho závodníků z Frankfurtu scházelo na dráze, všichni si společně stěžovali nikoliv na náročnost dráhy, šle hlavně na ztuhlá bolavá záda a namožená třísla. Já na tom po deštivém maratonu nebyl jinak a proto můj první pocit v Heerde byl veskrze nepříjemný. Doufal jsem, že volný pátek mi dá ještě čas si před závody odpočinout a zrelaxovat. Bohužel však ani páteční trénink nebyl o moc lepší, takže jsem raději místo nějakého testování dráhy v rychlosti šel chvíli běhat a zkusit vyhnat bolest ze zad a třísel. 

To se mi nakonec nepovedlo ani v sobotu během závodů, ale uklidňovalo mě, že jsem rozhodně nebyl jediný. Proto byly sobotní závody spíše o tom přežít a nic si neudělat, takže před 300m time trial i následné rozjížďce na 500 m jsem si dal na zahřátí opravdu celou hodinu a nic jsem nezanedbal. Sice jsem závody asi i díky tomu ve zdraví přežil, ale sprinty s namoženýma tříslama prostě dobře nejdou, obzvlášť když jsem na této specifické dráze jel rychlé kolo naposled před třema lety na mistrovství Evropy. 300m jsem nakonec zajel asi tak, na co jsem v dané chvíli měl a pohyboval jsem se mezi závodníky, se kterými ve sprintu tak nějak soupeřím, takže to bylo ještě dobré, pětistovka už tak dobrá ale nebyla. Tam jsem se nedokázal po povedeném startu spŕavně srovnat do parabolických zatáček a celý závod jsem si protrpěl.

Sobotní den pro mě skončil rozjǐžďkou na bodovací závod, která se jela na 5000m, a proto již od začátku velmi rychle. Rozcvičený jsem byl opět dostatečně, ale únava z maratonu ve mně bohužel stále byla, takže jsem asi po deseti kolech měl co delat, abych se udržel na nohou. Postup mezi 34 finalistů mi nakonec unikl o dvě místa, ale s čistým svědomím mohu říci, že jsem tam nechal vše. Dvakrát jsem byl tesně před odpadnutím a ještě jsem se kousnul a dokázal se dotáhnout, napotřetí už jsem mi nohy ale opravdu nejely, takže jsem bohužel musel finále oželet. Nakonec to ale zas až tak špatné nebylo, protože takovýto závod bylo úžasné vidět naživo a ne až ze záznamu, protože šlo opravdu o výjimečně napínavý a krásný závod, ve kterém se celou dobu jelo úplně na plno a celý Bont tým se ze všech sil snažil jakkoli (ovšem krásně takticky, nikoliv mimo pravidla) zabránit Bartovi Swingsovi ve vítězství. To se ale nakonec ukázalo jako nadlidský výkon a Bart všem ukázal, že není mistrem světa v bodovačkách nadarmo.


Nedělní program pro mě po nepostupu do dalších kol pětistovky pokračoval až úplně posledním závodem víkendu - vyřazovacím závodem na 15km, kde se nás o pozice pralo necelých 50. Konečně jsem měl pocit, že únava pomalu odeznívá, takže rocvičení už nebylo o rozhýbání ztuhlých svalů do použitelné formy, ale hlavně o připravení těla na náročný závod a nastartování svalů. Konečně jsme se i v závodě pokusili o nějakou společnou týmovou jízdu, takže další krok ke spokojenosti, kterou dovršilo umístění mezi prvními 30, konkrétně na 29. pozici, což v této konkurenci bylo opravdu dobré. Velmi dobře zajel tento závod můj týmový kolega Tim Gegner, který se propracoval až na 14. místo, když porazil plno francouzských, holandských nebo belgických reprezentantů.


Celkové výsledky byly poznamenány únavou po Frankfurtu, ale alespoň z tohot závodu jsem odešel spokojený, takźe i tento víkend měl svůj význam:-)