První letošní závod v ČR - Hradecké letiště

07.05.2012 20:39

Po roční pauze se opět ukázal LifeInLine, tentokrát pod hlavičkou In-line pro život Kooperativa. S novým sponzorem jsme všichni tak trochu očekávali něco nového, ale kromě další nové karty do peněženky a sprch s šatnou se vlastně nic moc nezměnilo... Sice plno lidmi vychvalovaná trať na hradeckém letišti opět nebyla nijak špatná a nezklamala, ale závody typu rovinka sem, rovinka zpátky a tak pořád dokola, to mě už po tolika letech LifeInLine Tour začíná trochu nudit. Škoda, že organizátoři nemají touhu dostat in-line závody víc do center měst, kde by byla určitě lepší atmosféra:-( Takhle se k našemu sportu jen tak někdo nedostane.

Ale zpátky k závodu;) Na startu byla vlastně celá česká špička, ke které se ještě připojili dva silní bruslaři z Polska. Bohužel jsem zaznamenal, že ještě vloni aktivní závodník Honza Pecka, už bohužel nemá čas na trénování a na závodění už se necítí... Svůj volný čas ale věnuje tréninku dětí, za což zaslouží jedině pochvalu:-). No a co se dělo na trati? Po startu jsme s Matějem Pravdou chtěli trochu roztáhnout závodní pole, takže jsme za to vzali a jelo se. Uź od prvních kol pak bylo vidět, že tento závod nebude nijak lehký a že budou rozhodovat maličkosti. Po několika pokusech o únik mě i Onrdy Suchého jsme roztrhali skupinku na nějakých 7 lidí, ze které posléze i odskočil polský závodník Baran. V čele jen sám asi kolo a kousek a ačkoliv jeho únik nevedl k vítězství, tak naše stíhací jízda roztrhala pole ještě víc. Zůstali jsme jen já, Ondra, Filip Adlt a dva Poláci. Když se závod přehoupl do druhé poloviny, tak se tempo trochu zklidnilo a i ustaly časté nástupy. Já jsem se snažil aspoň zkoušet pozornost soupeřů nenápadnými pokusy o únik, ale nikdo se nenechal nachytat.

Naší rozvážnou taktickou jízdou jsme umožnili některým odpadlým bruslařům se vrátit do první skupiny, do které se dotáhl i nadějný junior Michal Prokop s Martinem Kuchařem, který ještě ve druhém kole spadnul. Tím se naše první skupina trochu rozhýbala, protože jak Martin Kuchař, tak Vojta Pospíšilík nemají rádi jízdu v balíku a radši zkouší odskočit samostatně. Jejich nástupy však nikdo z původní vedoucí pětky nebral nějak moc vážně, ač měl v jednu chvíli Martin náskok dokonce přes 15 sekund. Martin ale už byl sám asi také dost unavený po své stíhací jízdě po pádu, takže do úniku nedal nejspíš vše potřebné a dojeli jsme ho a do posledního kola jsme vjížděli v devíti lidech pohromadě. Během tohoto kola si snad jen Poláci testovali naši pozornost, ale jinak už se nic nedělo a rozhodoval finiš. Tam jsem se rozjížděl za Ondrou Suchým a asi 500 m do cíle jsem trochu nešťastně zvolil svého "vodiče" do cíle, když jsem přeskočil za Bartosze Chojnackého, který během závodu sám úniky nezkoušel a myslel jsem proto, že bude mít do finiše nejvíc sil a půjde na první místo. Nakonec Ondra udržel první pozici a dojel si pro vízězství. Já jsem dojel v kontaktu za dvěma Poláky a odvezl jsem si tak z Hradce bramborovou medaili.

Výsledek sice není takový, jaký jsem si přál, ale vzhledem k vývoji závodu jsem byl spokojen. Minimálně proto, že se konečně zase po delší době i v Čechách závodilo a nejelo se jak na nákup s velkým balíkem za zády. Závod byl plný nástupů a úniků, což je určitě dobře a doufám, že to tak bude i nadále:-).