Arena Geisingen International 2014

14.04.2014 18:56

První dráhové závody sezóny jsou za mnou. Letos jimi byl nejlépe obsazený závod v Geisingenu, stánku inline rychlobruslení v celé Evropě. Byl to také můj první dráhové závod v novém týmu PS TAX Racing, takže se dohromady sešlo plno nových zážitků. S klukama z týmu jsme se potkali už v pátek večer a společně si zabruslili, abychom si trochu připomněli vhodné stopy pro průjezd zatáček apod. Ačkoliv mělo jít o poklidného rozbruslení, nakonec jsme všichni v dobré náladě bruslili asi hodinu a půl a parádně si to užili.

První závod víceboje se jel hned v sobotu dopoledne, protože kvůli vysokému počtu závodníků bylo nutné zařadit i rozjížďky na 10km bodovací závod. Startoval jsem v silnější rozjížďce, tak jsem měl zprvu sptrochu respekt, ale nakonec jsem se mezi 18 postupujících vešel a s časem 14:31 min na 10 km jsem byl velmi spokojen:-). Finále bohužel už tak slavné nebylo. V týmu jsem měl za úkol dělat klukům trochu místo, abychom předešli zbytečné diskvalifikaci, protože kluci dostali spolu s ostatními z druhé rozjížďky hned dvě napomenutí za neuposlechnutí rozhodčích, takže se nad nimi vynášela hrozba třetího napomenutí. Proto jsem se hned po startu probojoval do první půlky balíku, aby se za mnou mohli kluci seřadit. Času jsem jim na to ale moc nedal, protože po pěti kolech vpředu někdo upadl a přes druhého "upadlíka" jsem se k zemi poroučel i já a závod tak pro mě skončil. 

Náladu jsem si mohl spravit zanedlouho poté při závodě zvaným Dobbin sprint ( závod na letmé kolo - 200m). Nikdy jsem sice v tomto závodě nepředvedl své opravdu nejrychlejší kolo, nicméně jsem neměl co ztratit a jako vždy šel do rozjezdu naplno:-). Z videa bych sice plno chyb našel, ale pocitově se mi jelo parádně, k čemu určitě přispěla i nová kolečka BlackMagic. Díky nim jsem měl v tomto závodě poprvé za celých pět let, co se jezdí, důvěru v kolečka a troufl si tak přešlapovat celou zatáčku, aniž bych se bál, že uklouznu. Asi i díky tomu jsem po dojetí zaslechl čas 15,2...s, čemuž jsem sice rád hned uvěřil, ale jistý jsem si nebyl. Přeci jen byl můj osobák doteď 15,67s. Nicméně čas byl opravdu takový a já mohl být se svým sprintem velmi spokojen, protože zlepšit si rekord o necelých 5 desetin sekundy jsem si ani nedovolil odhadovat. Sám jsem před závodem doufal v čas pod 15,5 s:-).

Sobotní večer jsme zakončila v tamější vyhlášené pizzerii, kde se sešlo najednou asi pět závodních týmů, takže se večeře trochu protáhla a šli jsme spát ať někdy kolem půlnoci.

Druhý závodní den to však nijak výrazně neovlivnilo a ten začal tam, kde ten první skončil - u sprintů. Na programu byly rozjížďky na 500m, ze kterých překvapivě nepostupoval nikdo dle poradí v cíli, ale postupovalo jednoduše 40 nejlepších časů. V mé jízdě jsem dokázal zachytit start a držel se za Maartenem Swingsem, bratrem fenoménu Barta Swingse, který mi vždy na rovince trochu poodjel, abych ho v zatáčce zas dojel já, čímž jsem se stále udržoval v těsném kontaktu, který jsem udržel až do cíle. Na předjetí jsem nakonec nedosáhl, ale čestně jsem dojel v kontaktu do cíle s osobním rekordem 42,4 s. Nakonec tento čas stačil na první nepostupovou pozici, což mě trochu zkazilo radost, nicméně osobáky se počítají vždycky a já byl spokojen. 

Z rozjížděk na eliminační závod organizátoři upustili a rozhodli se místo toho navýšit počet kol na celých 100 (20km), aby stihli včas správný počet závodníků vyřadit. Ze začátku se vyřazovalo každé kolo, později pak běžně ob jedno kolo. Toto prvotní rychlé vyřazování mě asi trochu znervóznělo, takže ač jsem byl v přední půlce balíku a za mnou byl dostatečný počet lidí, tak jsem asi zbytečně jezdil venkovní drahou, kde jsem sice měl místo na manévrování, ale zase jsem si každým kolem prodlužoval dráhu o nějakých pár metrů. Z toho nakonec asi pramenila i únava, která znamenala vyřazení na 32. pozici. Tím jsem zakončil letošní geisigenský závod a mohl se jít chystat na odjezd. 

Ještě nás však čekalo týmové shrnutí víkendu, kde jsme probrali odjeté závody, taktiku a její možné vylepšení, nadcházející závody a organizaci, a prostě vše, co bylo ještě potřeba:-). Na závěr jsme s klukama z oddílu "popřáli" Matyášovi Votrubovi k jeho 15. narozeninám hoblem do rybníčku, čímž jsme ho nejprve sice trochu naštvali, ale nakonec to snad i on vzal s humorem a všichni jsme odjížděli z haly spokojení a v dobré náladě.

Výsledky ZDE, oficiální galerie fotek pak ZDE.